Advertisement

Dauerwahlkampf und die Tücken der Verhältniswahl bei fragilen Parteien

Wahlen und Parteiensystem in Tschechien
  • Stanislav BalíkEmail author
  • Vít Hloušek
Chapter

Zusammenfassung

Der Beitrag verdeutlicht, dass die Verhältniswahl zwar die Repräsentation politischer Interessen fördert, dies jedoch unter der Bedingung eines in Tschechien instabilen Parteiengefüges hinderlich für die Regierungsbildung und –stabilität sein kann. Trotz häufiger Wahlen zu verschiedenen Vertretungsorganen ist die Verbindung von Wählern zu Repräsentanten nicht eng, sondern durch ein großes Misstrauen und einen geringen Anteil an Mitgliedschaften geprägt. Je tiefer die Ebene, desto schwächer ist die Rolle von Parteien. Das Parteiensystem entspricht dem extremen und polarisierten Pluralismus; nur 1996/1998 bis 2010/2013 gab es einen limitierten Pluralismus mit bipolarer Funktionslogik. Der Parteienwettbewerb umfasst neben dem sozioökonomischen cleavage auch einen Streit über die Beschaffenheit des Regimes und die Interpretation der Vergangenheit. Neu ist der Aufstieg von Unternehmerparteien, welche die Grenze zwischen wirtschaftlichen und politischen Interessen durchbrechen.

Schlüsselwörter

Tschechien Wahlen Wahlsystem Repräsentation Parteien Parteiensystem cleavages Europa 

Preview

Unable to display preview. Download preview PDF.

Unable to display preview. Download preview PDF.

Literatur

  1. Ágh, Attila. 1998. The Politics of Central Europe. Thousand Oaks – Neu-Delhi: Sage.Google Scholar
  2. Balík, Stanislav. 2009. Komunální politika. Obce, aktéři a cíle místní politiky. Praha: Grada.Google Scholar
  3. Balík, Stanislav. 2010. Neuskutečněné předčasné volby. 2009. In Volby do Poslanecké sněmovny v roce 2010, Hrsg. S. Balík, 39–68. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury.Google Scholar
  4. Balík, Stanislav. 2012. Studie ke komunálním volbám 2010. Brno: Masarykova univerzita.Google Scholar
  5. Balík, Stanislav, Petr Gongala, und Kamil Gregor. 2015. Dvacet let komunálních voleb v ČR. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury.Google Scholar
  6. Balík, Stanislav, Vlastimil Havlík, Vratislav Havlík, Jakub Kmeť, und Petra Svačinová. 2011. Koaliční vládnutí ve střední Evropě (1990–2010). Brno: Masarykova univerzita.Google Scholar
  7. Balík, Stanislav, und Vít Hloušek. 2016. The development and transformation of the Czech party system after 1989. Acta Politologica 8 (02): 103–117.Google Scholar
  8. Bardi, Luciano, und Petr Mair. 2008. The Parameters of Party Systems. Party Politics 14 (02): 147–166.Google Scholar
  9. Cabada, Ladislav, Vít Hloušek, und Petr Jurek. 2014. Party Systems in East Central Europe. Lanham: Lexington Books.Google Scholar
  10. Caramani, Daniele. 2008. Party Systems. In Comparative Politics, Hrsg. Daniele Caramani, 318–347. Oxford – New York: Oxford University Press.Google Scholar
  11. Čaloud, Dalibor, Tomáš Foltýn, Vlastimil Havlík, und Anna Matušková. 2006. Volby do Poslanecké sněmovny v roce 2006. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury.Google Scholar
  12. Chytilek, Roman, Jakub Šedo, Tomáš Lebeda, und Dalibor Čaloud. 2009. Volební systémy. Praha: Portál.Google Scholar
  13. Deegan-Krause, Kevin, und Tim Haughton. 2010. A Fragile Stability. The Institutional Roots of Low Party System Volatility in the Czech Republic, 1990–2009. Politologický časopis 17 (03), 227–241.Google Scholar
  14. Hanley, Seán. 2005. Blue Velvet: The Rise and Decline of the New Czech Right. In Centre-Right Parties in Post-Communist East-Central Europe, Hrsg. Aleks Szczerbiak und Seán Hanley, 28–54. London – New York: Routledge.Google Scholar
  15. Hanley, Seán. 2012. Dynamics of new party formation in the Czech Republic 1996–2010: looking for the origins of a ‘political earthquake’. East European Politics 28 (02): 119–143.Google Scholar
  16. Havlík, Vlastimil. 2010. Politické strany a jejich systém v letech 2006–2010. In Volby do Poslanecké sněmovny v roce 2010, Hrsg. Stanislav Balík, 11–38. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury.Google Scholar
  17. Havlík, Vlastimil, Hrsg. 2014. Volby do Poslanecké sněmovny 2013. Brno: Munipress.Google Scholar
  18. Havlík, Vlastimil, und Lubomír Kopeček. 2008. Krize vládnutí v České republice. Analýza působení volebního a stranického systému a návrhy možných řešení. Politologický časopis 15 (03): 183–205.Google Scholar
  19. Hloušek, Vít. 2010. Seeking a type: The Czech party system after 1989. Politics in Central Europe 6 (01): 90–109.Google Scholar
  20. Hloušek, Vít, und Petr Kaniok. 2009. The 2009 European Parliament Election in the Czech Republic, June 5–6 2009. European Parliament Election Briefing 29.Google Scholar
  21. Hloušek, Vít, und Lubomír Kopeček. 2014a. Caretaker Governments in Czech Politics: What to Do about a Government Crisis. Europe-Asia Studies 66 (08): 1323–1349.Google Scholar
  22. Hloušek, Vít, und Lubomír Kopeček. 2014b. Krize české politiky: odejde zlo s politickými stranami? In O komparativní politologii a současné české politice, Hrsg. Michal Kubát und Tomáš Lebeda, 23–36. Praha: Karolinum.Google Scholar
  23. Hloušek, Vít, und Lubomír Kopeček. 2017. Different Ways of Institutionalizing Entrepreneurial Parties: Czech Public Affairs Party and ANO. Politologický časopis 24 (02): 92–115.Google Scholar
  24. Kneblová, Eva. 2013. Využívání preferenčních hlasů. In Volby do Poslanecké sněmovny 2013, Hrsg. Vlastimil Havlík, 239–258. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury.Google Scholar
  25. Kopecký, Petr. 2006. The Rise of Power Monopoly: Political Parties in the Czech Republic. In Post-Communist EU Member States: Parties and Party Systems, Hrsg. Susanne Jungerstam-Mulders, 125–146. Aldershot – Burlington: Ashgate.Google Scholar
  26. Kopeček, Lubomír. 2010. Éra nevinnosti. Česká politika 1989–1997. Brno: Barrister & Principal.Google Scholar
  27. Kopeček, Lubomír, und Petra Svačinová. 2015. Kdo rozhoduje v českých politických stranách? Vzestup nových politických podnikatelů ve srovnávací perspective. Středoevropské politické studie 17 (02): 178–211.Google Scholar
  28. Kubát, Michal. 2004. Několik politologických poznámek na margo nálezu Ústavního soudu č. 64/2001 Sb. ze dne 24. 1. 2001. In Volební a stranické systémy ČR v mezinárodním srovnání, Hrsg. Miroslav Novák und Tomáš Lebeda, 401–408. Dobrá Voda u Pelhřimova: Aleš Čeněk.Google Scholar
  29. Kubát, Michal. 2010. Political Opposition in Theory and Central European Practice. Frankfurt am Main – Berlin – Bern – Bruxelles – New York – Oxford – Wien: Peter Lang.Google Scholar
  30. Kubát, Michal. 2013. Současná česká politika. Co s neefektivním režimem? Brno: Barrister & Principal.Google Scholar
  31. Linek, Lukáš. 2013. Kam se ztratili voliči? Vysvětlení vývoje volební účasti v České republice v letech 1990–2010. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury.Google Scholar
  32. Linek, Lukáš. 2010. Zrazení snu? Struktura a dynamika postojů k politickému režimu a jeho institucím a jejich důsledky. Praha: SLON.Google Scholar
  33. Novák, Miroslav. 1999. Utváření stranického systému v českých zemích. Analýza dosavadních trendů a výhledy do budoucna. Politologický časopis 6 (02): 133–145.Google Scholar
  34. Novák, Miroslav. 1996. Volby do Poslanecké sněmovny, vládní nestabilita a perspektivy demokracie v ČR. Sociologický časopis 32 (04): 407–422.Google Scholar
  35. Pridham, Geoffrey. 2009. Democratic Consolidation in the Czech Republic: Comparative Perspectives after Twenty Years of Political Change. Politologický časopis 16 (04): 267–287.Google Scholar
  36. Pšeja, Pavel. 2005. Stranický systém České republiky. Politické strany a jejich vývoj 1989–1998. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury.Google Scholar
  37. Reif, Karlheinz, und Hermann Schmitt. 1980. Nine Second Order National Elections: A Conceptual Framework for the Analysis of European Election Results. European Journal of Political Research 8 (01): 3–44.Google Scholar
  38. Roberts, Andrew. 2003. Demythologizing the Czech Opposition Agreement. Europe-Asia Studies 55 (08): 1273–1303.Google Scholar
  39. Šaradín, Pavel, und Jan Outlý, Hrsg. 2004. Studie o volbách do zastupitelstev v obcích. Olomouc: UP.Google Scholar
  40. Sartori, Giovanni. 1976. Parties and Party Systems: A Framework for Analysis. Cambridge: Cambridge University Press.Google Scholar
  41. Strmiska, Maxmilián. 1999. Utváření českého multipartismu: příběh na pokračování. Politologický časopis 6 (02): 162–169.Google Scholar
  42. Strmiska, Maxmilián. 2000. The Czech Mutipartism in the Late 1990s. Central European Political Studies Review 2 (02): 1–6.Google Scholar
  43. Strmiska, Maxmilián. 2007. The Czech Party System: a Few Observations on the Properties and Working Logic of the Czech Party Arrangement. In Parliamentary Elections and Party Landscape in the Visegrád Group Countries, Hrsg. Vít Hloušek und Roman Chytilek, 107–115. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury.Google Scholar
  44. Strmiska, Maxmilián, Vít Hloušek, Lubomír Kopeček, und Roman Chytilek. 2005. Politické strany moderní Evropy. Analýza stranicko-politických systémů. Praha: Portál.Google Scholar
  45. Trávníček, Matěj. 2012. Pokus o reformu volebního systému pro volby do PS PČR z let 2007 až 2009. Acta Politologica 4 (01): 18–55.Google Scholar

Copyright information

© Springer Fachmedien Wiesbaden GmbH, ein Teil von Springer Nature 2018

Authors and Affiliations

  1. 1.BrünnTschechien

Personalised recommendations